What does the hold of a merchant ship smell like in 1621?
What does the landscape of an undiscovered territory smell like?
What does the most sensual woman smell like?
What do stables, volcanic landscapes, or certain words smell like?
What do X-rays and space smell like?
Find out at the sniffing exhibition by perfumer, writer and science populizer.
We’re on a merchant ship in 1621 that got lost in a storm. Anchored off an unknown coast, the captain and his sailors set out to explore the land. Through a strange, intoxicating landscape, they reach a town at the foot of a volcano. However, in the local taverns and brothels they forget about the ship and their search for a port. A Czech prostitute, Matylda, confuses the captain with her sweet and sensual odour, so much so that he then tries to seek divine forgiveness in a monastery.
The exhibition reconstructs the scented topography of the past, placing us in a world that has subtly disappeared over the last few centuries. Gone, too, are its memorials. Today we live in a different aromatic space-time. The smell of exhaust fumes and chimney smoke are part of it. The smell of plastics and industrial products suffuses domestic interiors, textiles and subsequently the skin smell of detergents. Conventional perfumes today are more like, in the words of perfumer Mandy Aftel, “cleaning products”, which has changed their social meaning.
The aromatic world of the past was more raw. Perfumes also served experiential, spiritual, therapeutic and religious purposes. Through the smell of soil, animals, wildlife, agriculture, clean water and air, smoke from fires, and also the organic smell of smouldering, humans became more connected to their surroundings. Smell aided survival and hunting-gathering. A trace of this meaning has remained in our language (“This doesn’t smell right; he sniffs it out; he sticks his nose in everything; a whiff of opportunity; this thing stinks…”)
Markéta Baňková has created the smells of travelling through the world of the seventeenth century not only through the artist’s eyes, but also on the basis of historical data. There is an exceptional opportunity to smell the scents using some of the perfumery essences used for centuries, which are nowhere to be smelled today. Their use is banned in European perfumery because of the threat to the rare plants from which they are derived. The author has used them exclusively for the purpose of this exhibition, the authenticity of which would otherwise be difficult to convey. Some of the aromatic artworks are for sale, with a five-year maintenance service. They are for artistic experience only and are not intended for use on the skin.
Beyond that, however, four perfumes that the artist recently released as part of the launch of her niche perfume house, Space Fluid, are also for sale in the exhibition.
Please note: Enter at your own risk. Smell the scents from 25 cm from the neck of the bottle. Although the substances used are exclusively perfumery, it is possible that someone may have an allergic reaction to a natural substance they have not encountered before. Although the likelihood of this is very small, people with coughs, sensitive individuals or allergy sufferers are advised not to go to the exhibition. Try sniffing the bottles first and wait a while. Some fragrances are aromatherapeutic and may cause drowsiness or mood changes. Neither the author nor Space Fluid Ltd are responsible for any health complications. Please use the disposable gloves provided at the show so that the fragrances in the bottles are not contaminated by the odor of visitors. Please do not exhale into the neck of the bottles for the same reason. Always close the bottle necks quickly with the caps. Report any problems with caps etc. immediately.
For the purpose of legal protection, Space Fluid s.r.o. is the owner, seller of Markéta Baňková’s aromatic artworks, their service provider, perfume dealer and organizer of the exhibition to which you are invited with one scented breath.
Admission is free and for adults only.
Jak voní podpalubí obchodní lodi v roce 1621?
Jak voní nejvíc smyslná žena?
Jak voní ovčín, sopečná krajina či některá slova?
Jak voní rentgenové záření a vesmír?
Zjistíte na čichací výstavě parfumérky, spisovatelky a popularizátorky vědy.
Jsme na obchodní lodi roku 1621, která zabloudila v bouři. Zakotví na neznámém pobřeží a kapitán se s námořníky vydají prozkoumat pevninu. Zvláštní, omamnou krajinou dojdou do města na úpatí sopky. V místních krčmách a nevěstinci však zapomenou na loď i hledání přístavu. Česká prostitutka Matylda sladkým a smyslným odérem zmámí kapitána natolik, že ten poté zkouší hledat boží odpuštění v klášteře.
Výstava rekonstruuje pachovou scenérii minulosti a tak se můžeme ocitnout ve světě, který v posledních dvou stech letech nenápadně zmizel. Pryč jsou i její pamětníci. Dnes žijeme v jiném aromatickém časoprostoru. Pach výfukových plynů a dým z komínů jsou jeho součástí. Interiéry dotváří pach plastů a průmyslových výrobků, textilie a následně pokožka jsou cítit pracími přípravky. Běžné parfémy dnes spíš připomínají, slovy parfumérky Mandy Aftel “čisticí prostředky” což změnilo jejich společenský význam.
Aromatický svět minulosti byl syrovější. Parfémy sloužily i pro prožitek, spirituální, léčebné a náboženské účely. Zkrz pach půdy, zvířat, divoké přírody, zemědělství, čisté vody a vzduchu, dýmu z ohnišť ale i organického zápachu tlení byl člověk víc propojen s okolím. Čich pomáhal k přežití, sběračství a lovu a hrál důležitou roli. Stopa tohoto významu zůstala i v našem jazyce (“ten mi nějak nevoní, nejde mi to pod nos, vyčenichala to, do všeho strká nos, vycítil příležitost, tahle záležitost smrdí…”)
Markéta Baňková vytvořila vůně cestování světem sedmnáctého století nejen pohledem umělkyně, ale i na základě historických dat. Je zde vyjímečná příležitost ucítit vůně s užitím některých, po staletí používaných parfumérských esencí, ke kterým se dnes už nikde nedá přičichnout. Jejich používání je v evropském parfumérství zakázáno z důvodu ohrožení těchto vzácných rostlin. Autorka je použila zcela mimořádně a pouze pro účel této výstavy, jejíž autenticitu by jinak šlo jen těžko zprostředkovat.
Část aromatických uměleckých děl je na prodej, včetně pětiletého udržovacího servisu. Slouží pouze pro umělecký zážitek a nejsou určeny k použití na kůži.
Mimo to jsou však na výstavě k prodeji i čtyři parfémy, které autorka nedávno vydala v rámci startu svého niche parfumérského domu Space Fluid.
Upozornění: Vstup na vlastní nebezpečí. Vůně čichejte ze vzdálenosti 25 cm od hrdla láhve. Přestože jsou použité látky výhradně parfumérské, není vyloučeno, že někdo může alergicky reagovat na přírodní látku, se kterou se dosud nesetkal. Byť je tato pravděpodobnost velmi malá, raději ať lidé s kašlem, citlivější jedinci či alergici na výstavu nejdou. Z láhví si nejdřív zkusmo čichněte a chvíli počkejte. Některé vonné látky fungují aromaterapicky a můžou způsobovat ospalost či změny nálady. Autorka ani Space Fluid s.r.o. nejsou zodpovědni za případné zdravotní komplikace. Na výstavě použijte poskytnuté jednorázové rukavice, aby se vůně v láhvích nekontaminovaly pachem návštěvníků. Prosíme, nevydechujte do hrdla láhví ze stejného důvodu. Vždy rychle zavřete hrdla láhví uzávěrem. Případné problémy s uzávěry atd. ihned hlašte.
Pro účel právní ochrany je Space Fluid s.r.o. vlastníkem, prodejcem aromatických uměleckých děl Markéty Baňkové, poskytovatelem jejich servisu, prodejcem parfémů i organizátorem výstavy, na kterou Vás jedním vonným dechem zve.
Vstup zdarma a jen pro dospělé.
is an author, artist and experimenter combining various disciplines. In her bestseller The Magpie in the Realm of Entropy (awarded the Magnesia Litera Prize), she brought physics to the attention of readers in a literary form, while in her novel Maličkost (awarded the Czech Book Prize), she focused on biology and genetics. She is now working on botany and chemistry through her perfume project Space Fluid. In the 1990s she was a pioneer of the Internet and new technologies, writing the Internet novel Mesto.html, creating a map of New York called Nycmap.com and the Scribble project. However, her enthusiasm has waned somewhat with the spread of the Internet, and although she still uses technology, she is returning to traditional manual methods and communication outside of the online environment. You can’t send a scent via email or share it on Facebook, you have to physically encounter it. The Space Fluid project aims to restore to perfume the individuality of a work of art and the uniqueness of an artist’s handiwork. They are created not only to be worn, but also as an independent sensory experience that evokes emotions. In her lecture on the experimental novel Mesto.html in the 1990s, she wrote about books that we should not only read but also smell.
je autorkou, výtvarnicí a experimentátorkou propojující různé disciplíny. V jejím bestselleru Straka v říši entropie (oceněném cenou Magnesia Litera) přivedla fyziku do povědomí čtenářů literární formou, zatímco v románu Maličkost (oceněném cenou Česká kniha) se věnovala biologii a genetice. Nyní se věnuje botanice a chemii prostřednictvím svého parfémového projektu Space Fluid. V devadesátých letech byla průkopnicí internetu a nových technologií, kdy napsala internetový román Mesto.html, vytvořila mapu New Yorku s názvem Nycmap.com a projekt Scribble. S rozšířením internetu však její nadšení trochu opadlo, a ačkoli stále technologie využívá, vrací se k tradičním ručním metodám a komunikaci mimo online prostředí. Vůni nelze odeslat e-mailem, sdílet na Facebooku, je třeba se s ní fyzicky setkat. Cílem projektu Space Fluid je obnovit parfémům individualitu uměleckého díla a jedinečnost autorské ruční práce. Jsou vytvářeny nejen pro nošení, ale i jako samostatný smyslový zážitek, který vyvolává emoce. Ve své přednášce o experimentální novele Mesto.html v devadesátých letech psala o knihách, které bychom měli nejenom číst, ale i vnímat čichem. Výstavou Cesta Čichoprostorem se k této myšlence vrací zpět.
What would the world look like if humanity suddenly and permanently lost its sight?
Let’s try to imagine that for a moment.
Our civilization is a visually-based one. After sight, hearing is the most privileged sense; smell and touch are used less and less. Each sense prompts a different way of thinking and a different way of interacting with the world.
Sight and hearing allow us to perceive the world around us at distance – distance that mediagreatly increases, showing us events from far-away lands and different cultures. The news and social networks provide us with detailed coverage of events that, while affecting our minds, can make us feel cut off from them. Sight casts us in the role of voyeurs, watching events unfold but not being affected by them. In order to be able to process the flow of dramatic, even traumaticinformation (wars and disasters, famine and climate breakdown), we often choose emotional distance.
But if we perceived the world around us by smell and touch (as do some mammals related to us, such as the mole), we would have no choice but to be part of the situation under observation.
Since the sense of smell is the sense most closely associated with emotion and memory, would this produce a civilization that is less egocentric than the visually-oriented world? Probably yes. Olfaction cannot be transmitted at a distance; to smell is to be present. We would smell the gunpowder and the sweat and blood and fear of war victims. It would mix with our own scent. It would stick to us.
Perceiving information by smell – like hearing and touch – also requires a moment of focus and concentration and a tethering to the present. Whether it’s a hunter trying to pick up the scent trail of a quarry or a cat owner trying to track down the patch where the cat has peed in his apartment, we have to abandon other activities and concentrate our mind on sniffing out the target. What a contrast to the news on TV, which we can have on and passively listen to as a backdrop to our daily routine.
Although its potential does not change, our sense of smell gradually dulls. This is true for human culture over centuries, but also on a smaller, individual scale: a person will stop noticing a scent with which they are overly familiar. Contributing to this phenomenon at both scales is our polluted environment and the ubiquitous chemical fragrances in cleaning products, which may be pleasant but dull the delicacy of our sense of smell if we are exposed to them for a long time.
Usually, people think of smell as pleasant and unpleasant odour experiences – perfume on one side of the spectrum, excrement on the other. In evolutionary terms, however, the sense of smell did not evolve for humans to experience pleasant and unpleasant moments, but rather as a tool for acquiring information.
How much information, and of what kind, can a perfumer’s continuously-trained, sharpened-to-the-point nose provide over the years? Like a dog, the owner of such a nose may appear to have what is called a sixth sense. The sense of smell can pick up a range of information that is hidden even to the eye. The refined nose navigates the world according to a kind of invisible map that guides it not only in space, but also in time. Objects give off smells that flutter through space like invisible objects according to the flow of the wind. In them, sharply or more softly demarcated islands of more recent or closer events appear.
The owner of the trained nose can tell how successful another person’s day has been, whether he is carrying any illness, whether he drank alcohol or ate spicy food the day before, whether he was on a nature walk, at a restaurant or visiting a particular person, and also how long he was there, roughly. He can often tell whether a stranger lives in a large or small house, an old house or a new building. He or she can tell who owns pets, whether the home has a lot of (dusty) things, and sometimes can even guess how many other people and what gender and age live in the household. He or she will know whether the person likes to cook, whether they drink or smokeand what they wash their laundry in, and will also be able to hazard a good guess at theirtype of occupation.
In the past, witches and fortune tellers were often also collectors of medicinal and scented herbs. What if their divination skills were just due to a trained sense of smell?
The author of this exhibition believes that women can often pick out a man who is living an interesting and happy life by smelling him, and that his scent smells good to them. However, olfactory attraction to the opposite sex is generally associated with pheromones. The author, after testing pheromones, has come to believe that this supposed miracle does not work very well and believes that our sense of smell has evolved to detect more important parameters: what is essential is the experience of perceiving the rich, multilayered information it provides to our memory.
The exhibition is based on a story loosely inspired by the artist’s favourite book, Johan Fabricio’s Java Ho!: The Adventures of Four Boys Amid Fire, Storm and Shipwreck, which is set in the seventeenth century, a time that smelled more raw and animalistic than today and arguably a time of well-trained noses.
We might not have adventures like the characters of the novel today since the Earth has been mapped, but we are still able to discover and feel the sensation of the unknown through smell.
The story begins with a text, and a scent that develops this. Gradually the sentences become shorter and can seem like snippets out of context. The artist does not want the scents to become just an illustration of the literal text, but for the visitors to the exhibition to try to take them as the content of the story itself and to infer it with their own sense of smell.
Jak by vypadal svět, když by lidstvo náhle a navždy přišlo o zrak?
Zkusme si to na chvíli představit.
Naše civilizace je vizuálně založená. Po zraku je nejdůležitější sluch, čich a hmat jsou používány stále méně. Každý smysl vede k jinému způsobu myšlení a odlišné interakci se světem.
Zrak i sluch nám umožňují vnímat okolní svět s odstupem. Tento odstup se ještě významně znásobil zkrz média, která nám ukazují dění ze vzdálených zemí i odlišných kultur. Zprávy a sociální sítě nám detailně zprostředkovávají děj, který naši mysl sice ovlivňuje, ale od kterého se můžeme cítit být odříznuti. Zrak nás staví do role voyerů, kteří průběh dění sice sledují, ale jich samých se netýká. Abychom byli schopni zpracovat tok dramatických informací, například televizní zprávy o válečných obětech, často volíme emocionální odstup.
Kdybychom vnímali okolní svět čichem a hmatem, (jako někteří nám příbuzní savci, např. krtek), nezbylo by nám, než být součástí vnímaného děje.
Je možné, že bychom vytvořili civilizaci, která je méně egocentrická, než je tomu v případě vizuálně orientovaného světa? Nejspíš ano. Čich se nedá přenášet na dálku a proto i my bychom byli vždy zapojeni do událostí námi pozorovaného světa. Cítili bychom střelný prach a pot krve a strachu válečných obětí. Mísil by se s naším pachem. Ulpěl by na nás. Protože je čich ze všech smyslů nejvíc spojený s emocemi a vzpomínkami, odstup od pozorovaného by již nebyl snadný.
Vnímání informace čichem – podobně jako sluchem i hmatem – také vyžaduje moment soustředění a koncentraci na prožívání přítomnosti. Ať je to lovec, který se snaží zachytit pachovou stopu zvěře, nebo majitel kočky, který se snaží vypátrat, kam se mu v bytě vyčůrala, je třeba zanechat jiné činnosti a koncentrovat mysl na vyčichání cíle. Jaký rozdíl od zpráv v televizi, které můžeme mít puštěné a pasivně je poslouchat jako kulisu běžného dne. Pasivně čichaný pach po nějaké době přestaneme vnímat.
Přestože se jeho potenciál nemění, náš čich postupně zakrňuje. Přispívá k tomu námi znečistěná příroda i všudypřítomné chemické vonné látky v čisticích prostředcích, které mohou být sice příjemné, ale pokud jsme jim vystavení dlouhodobě, jemnost čichu otupují.
Lidé si obvykle pod pojmem čich představí příjemné a nepříjemné pachové prožitky – na jedné straně spektra je parfém, na druhé výkaly. Čich se však lidem nevyvinul pro zažívání příjemných a nepříjemných chvilek. Je to především – byť trochu ošuntělý – nástroj pro získávání informace.
Jak moc informací a jakého druhu může poskytnout lety nepřetržitě cvičený, do ostra vybroušený parfumérský nos? Podobně jako pes, může majitel takového nosu působit, jakoby měl tak zvaný šestý smysl. Čichem se dá vycítit paleta informací, které jsou i oku skryty. Vybroušený nos kráčí světem podle neviditelné mapy, která ho naviguje jak v prostoru, tak v čase. Předměty vydávají pachy vlající prostorem jako neviditelné hradby podle toku větru. V nich se objevují ostřeji či měkčeji ohraničené ostrůvky čerstvějších či bližších událostí.
Majitel vycvičeného nosu pozná, jak úspěšný měl druhý člověk den, zda na něj nejde nějaká nemoc, zda den předtím pil alkohol či jedl ostrá jídla, zda byl na procházce v přírodě, restauraci či na návštěvě konkrétního člověka i zhruba na jak dlouho. Často pozná, zda neznámý člověk žije ve velkém či malém domě, starém domě či novostavbě. Pozná, kdo vlastní domácí zvířata, zda má doma hodně (zaprášených) věcí, i někdy odhadne, kolik dalších lidí a jakého pohlaví a věku v domácnosti žije. Pozná, zda dotyčný rád vaří, zda pije či kouří, v čem pere prádlo i odhadne druh jeho zaměstnání.
V minulosti často byly čarodějnice a kartářky zároveň sběratelkami léčivých a vonných bylinek. Co když byly jejich věštecké schopnosti jen způsobeny vytrénovaným čichem?
Autorka výstavy se domnívá, že ženy často po čichu poznají muže, který žije zajímavý a šťastný život a jeho pach jim voní. Pachová atraktivita pro opačné pohlaví je však v obecném povědomí spojována s feromony. Autorka po otestování feromonů dospěla k přesvědčení, že tento údajný zázrak příliš nefunguje a věří, že čich se nám vyvinul proto, aby jím šlo zjistit důležitější parametry, čili zásadní je zážitek z vnímání bohaté, mnohovrstevné informace, kterou naší paměti poskytuje.
Výstava je založena na příběhu volně inspirovaném autorčinou oblíbenou knihou Johana Fabricia Plavčíci kapitána Bontekoea, která se odehrává v sedmnáctém století, tedy době, vonící syrověji a živočišněji než dnes a pravděpodobně i době lépe vycvičených nosů.
Dnes, když už je Země zmapována, už sice dobrodružství jako hrdinové knihy nezažijeme, ale stále můžeme objevovat a zakoušet pocit neznámého pomocí čichu.
Příběh začíná textem s vůní, která ho rozvíjí. Postupně se věty zkracují a mohou vypadat jako útržky vytržené z kontextu. Autorka nechce, aby se vůně staly jen ilustrací doslovného textu, ale aby se je návštěvníci výstavy pokusili brát jako obsah samotného příběhu a domyslet si ho vlastním čichem.